Mononenasycené mastné kyseliny obsahují jednu dvojnou vazbu.
| Mastná kyselina | Počet uhlíků |
Počet dvojných vazeb |
Poloha dvojné vazby |
Výskyt |
| palmitoolejová | 16 | 1 | C9 | vejce, maso, ryby, mléčný tuk, makadamový a rakytníkový olej |
| olejová | 18 | 1 | C9 | olivový, řepkový a slunečnicový olej, skořápkové ovoce, ryby, mléčný tuk |
| eruková | 22 | 1 | C13 | řepkový olej, hořčičné semínko |
Nejrozšířenější MNMK je kyselina olejová, jejíž vzorec můžeme vyjádřit takto: CH3 – (CH2)7 – CH = CH – (CH2)7 – COOH. Pokud se budeme držet značení kyselin dle klasifikace omega, můžeme říct, že palmitoolejová a olejová kyselina se řadí mezi omega-9 mastné kyseliny (dvojná vazba je na 9. uhlíku od methylového konce). Nutno podotknout, že nasycené a mononenasycené mastné kyseliny si tělo dokáže samo syntetizovat, proto není na jejich přívodu potravou závislé. Nicméně jejich příjem je i přesto důležitý.
Oproti nasyceným mastným kyselinám pomáhají mononenasycené mastné kyseliny příznivě regulovat hladinu dvou hlavních cholesterolových frakcí – LDL a HDL. Důležitým aspektem působení MNMK je snižování hladiny LDL cholesterolu a mírné navyšování HDL frakce, ačkoliv v porovnání s PNMK tyto hladiny ovlivňují MNMK méně. Pokud zůstaneme u tohoto srovnání s PNMK, výhoda mononenasycených mastných kyselin spočívá ve 100x nižší schopnosti oxidace, což je proces, kterému se v racionální výživě snažíme vyhnout, a to hlavně při skladování potravin. Dále jsou tyto mastné kyseliny stabilnější při styku s vnějšími vlivy (světlo, teplo, kyseliny…).
Příjem mononenasycených MK by měl tvořit 10 – 13 % z celkového denní energetické nálože.