Křemík je jedním z makrominerálů a ukládá se v kostech. Je obsažen především v pojivových tkáních, včetně aorty, trachey, šlach, kostí a v kůži, v menší míře v játrech, srdci a svalech.
Je nezbytný pro tvorbu kostí, chrupavek, nehtů, vlasových, kožních a především svalových tkání.
Křemík je velmi důležitý pro část mozku zvanou mozeček, ve kterém dochází k regulaci rovnováhy těla a mysli.
Má rovněž velký význam pro reprodukční orgány a působí jako prevence poškození plodu v těhotenství.
Křemík je užíván pro svůj příznivý vliv na regeneraci kůže a pro své protizánětlivé účinky.
Svým pozitivním působením na tvorbu svalových tkání příznivě ovlivňuje správný chod trávicího traktu, a tak napomáhá zlepšovat trávení, snižuje riziko vzniku zánětů, zácpy, vředů či průjmu.
Díky působení na cévní stěny se křemík významně podílí na správném fungování kardiovaskulárního systému a snižuje riziko srdečních chorob.
Křemík rovněž pomáhá blokovat vstřebávání hliníku do tkání, jež může být jednou z příčin vzniku Alzheimerovy choroby.
Některé studie ukazují, že přebytek křemíku v těle může v dlouhodobém hledisku vést k úbytků ostatních minerálů, zvláště vitamínu B1. S nadbytkem křemíku je rovněž spojována zvýšená potřeba močení a případná dehydratace.
U osob, které dlouhodobě užívají větší než doporučenou dávku křemíku ve formě léků či doplňků stravy, lze pozorovat zvýšené riziko tvorby ledvinových kamenů.
Nedostatečná hladina křemíku v organismu se může projevit ztrátou lesku vlasů, jejich zvýšenou lámavostí, lámavostí nehtů, oslabením kostí a vazů, potížemi s udržením rovnováhy, výskytem kvasinkových infekcí.
Mezi základní přírodní zdroje křemíku patří:
oves, ječmen a žito – obsahují nejlépe vstřebatelnou formu křemíku, dále kukuřice, hrách, fazole, čočka, jablka, pomeranče, mandle, rozinky, pšenice, červenou řepu, špenát, salát, rajčata, zelí, kokos, některé bylinky (šalvěj, tymián, přeslička rolní), chmel, sušené švestky, morek z kostí, sardinky, rybí olej a vejce.
Doporučená denní dávka křemíku se pohybuje okolo 5 mg.