Histidin je semi-esenciální aminokyselinou, kterou tělo produkuje jen ve velmi malém množství. Proto je důležité u některých skupin dodávat tělu histidin formou stravy. Toto se převážně týká dětí a dospívajících, u kterých je dostatečné množství histidinu potřebné pro správný růst.

Histidin se podílí na tvorbě myelinové pochvy, která chrání nervové buňky před poškozením, a proto se užívá při léčbě degenerativních onemocnění, jakými je například Parkinsonova či Alzheimerova choroba.

Tato semi-esenciální kyselina slouží jako výchozí látka pro tvorbu histaminu, glutamátu a hemoglobinu, podílí se na syntéze červených a bílých krvinek a tím ovlivňuje činnost imunitního systému.

Histidin reguluje a zužitkovává stopové prvky, jakými jsou například železo, měď, zinek a mangan. Díky své schopnosti vázat se na těžké kovy detoxifikuje organismus.

V lékařství se tato aminokyselina podává pacientům po operacích, při léčbě artritidy a anémie.

V neposlední řadě chrání histidin organismus před radioaktivním zářením, a to tak, že se váže na škodlivé molekuly, čímž je zničí. Z tohoto důvodu se pacientům, jejichž léčba zahrnuje radioaktivní terapii, podávají doplňky stravy obsahující histidin.

Nevyvážená dieta a stresové prostředí může vést k nedostatku této aminokyseliny, jež se může projevit narušením růstu u dětí a dospívajících, u dospělých revmatickou artritidou.

Mezi základní přírodní zdroje histidinu patří:

sójové boby, kuřecí a hovězí maso, losos v syrovém stavu (nevhodný pro těhotné ženy), celozrnné výrobky, hrášek, vlašské ořechy.

Množství histidinu v těchto potravinách do velké míry záleží na podmínkách skladování a přípravy. Hrášek a vlašské ořechy by se měly skladovat mimo sluneční záření, které snižuje obsah histidinu.

Při užívání histidinu se doporučuje užívat jej nalačno, tak jej organismus nejlépe vstřebá.